Můj život na tobogánu

Jak to začalo…

Jako malá holka jsem si častokrát hrála se svou sestrou na školu a já byla učitelka. Ale když jsem na konci základní školy řešila otázku: Čím budu? Co budu dělat dál? – nevěděla jsem.

Nevíš, půjdeš na gympl. Budeš mít čtyři roky času si to rozmyslet. Jenže ta otázka mě doběhla znovu. Ve čtvrtém ročníku už to bylo vážné. Musím se rozhodnout, co bude dál. Končil termín podávání přihlášek na vysokou školu.

Víkendový zázrak…

Víkend před uzávěrkou jsem jela k mé babičce do Rožnova. Babička byla zlatá. Přišli pro mě kamarádi, abych s nimi šla na zábavu a ona mě pustila. Byla jsem šťastna. Naši se to nesmí dozvědět. Na zábavě jsem se seznámila s milým klukem. Povídal, povídal a hlavně o své práci s postiženými lidmi. Já byla jeho nadšením jako očarována! Už jsem věděla, co chci dělat.

Domů jsem přijela s tím, že půjdu studovat „pajdák“. A ne na tak obyčejný „pajdák“. Speciální pedagogiku!

Nečekaná zatáčka…

V prvním ročníku jsem se vdala a narodil se mi krásný syn. Ale školu jsem dokončila, i když o rok později. A pak – hurá do zaměstnání! Učení na zvláštní škole mě však moc nenaplňovalo. Po mateřské dovolené s dcerou jsem stála před dalším rozhodnutím. Co dál?

Podobné přitahuje podobné…

V té době mi přišla nabídka učit v dyslektické třídě. Vida, vida. O tom něco moc dobře vím. Vždyť já byla také dyslektik. Úplně to vidím jak dnes. Sedím v kuchyni u stolu a mamka žehlí. Já čtu slabiky ma, me, mo a dělám pořád jednu a tu samou chybu. A mamka trpělivě: Ne, Ivanko, tam je „mu“. Od té doby uplynulo mnoho vody v řece a já to všechno dohnala. Ale ten pocit bezmoci, když mi to čtení nešlo, si dokážu vybavit i dnes.

Tak to bych těm dětem mohla rozumět. A ještě i pomoci speciálně pedagogickými metodami. Pustila jsem se s vervou do toho. Ale vrtalo mi hlavou: Jak to, že se tolik snažím a výsledky nejsou u některých skoro žádné?

A další obrat…

A pak přišel kurz Jak pomoci dětem s poruchami učení. Jůůů. To mě úplně nadchlo. Byly to kurzy kineziologie, kde jsem se naučila svalový test a díky němu najít příčiny problémů v podvědomí člověka. Bylo to úžasné. Všechno, co jsme se učili, tak jsme dělali zároveň na sobě.

Pochopila jsem, proč jsem byla dyslektik. Vždyť celou dobu, kdy jsem byla u maminky v bříšku, si mysleli, že jsem kluk. Dokonce měli pro mě jméno – Tomáš. A já jsem – holka. To napětí – Budou mě mít rádi? Přijmou mě? Vůbec se mi nechtělo z toho bříška ven. Taky jsem se narodila o tři týdny později :).

A proč se to projevilo dyslexií? Protože jsem ve škole měla podobné obavy. Abych byla dobrá, abych nosila domů jedničky, abych nezklamala rodiče a paní učitelku. No, znáte to. Tedy, aspoň já to tak mám. Čím víc se snažím, tím je to horší. A tak se moje hemisféry zablokovaly a nespolupracovaly. Naučila jsem se číst, ale byla to dřina.

Radost z jízdy…

Hurá, tak teď mám nástroj, jak pomoci sobě i druhým zbavit se efektivně a poměrně rychle svých problémů. Hned to zkouším doma na celé mé rodině. A ono to funguje. Roste mi sebevědomí a začínám své služby nabízet i rodičům žáků a všem známým.

A to už nabírám na tobogánu pořádnou rychlost. Najednou se objevují kurzy regresní terapie, rodinných konstelací a já vstřebávám všechny informace. Absolvuji pětiletý sebezkušenostní výcvik. Zajímám se o různé druhy terapií. To vše mi dává velkou radost a pocit uspokojení.

Jízda pokračuje…

Přestala jsem učit ve škole, ale přesto učím dál. Učím se žít podle svých přesvědčení a poznatků a zároveň, co umím já, učím i druhé. Pomáhám dětem i dospělým nalézt příčiny jejich zdravotních, psychických nebo vztahových problémů. Mým výborným pomocníkem je svalový test. Díky němu komunikuji s jejich podvědomím.

A proč s podvědomím? Naše podvědomí si všechno nahrává. Celý náš život. Každý problém má svůj příběh, který někdy začal. Jsou to nepříjemné situace, které jsme poprvé mohli prožít již v prenatálu nebo v porodu. (Třeba mě chtěli původně jako kluka.) Zažívali jsme v těchto situacích nějaké pocity a ty pocity jsou v nás uloženy stále.(Strach, jestli mě přijmou.)

Každé setkání s klientem je pro mne velkým zážitkem. Je to, jako bych skládala puzzle. Jednotlivé dílky dávám krok za krokem dohromady – situace, emoce, efekt aha, co je potřeba změnit – vše do sebe krásně zapadá a na konci klient „vidí obraz“ daného problému i s jeho vyřešením.

Moc mě ta práce baví a těším se, co bude dál…

P.S. Proč můj život, jak na tobogánu? Vidím takový obraz: Naskočím nahoře na rampě a začínám se rozjíždět a … zatáčka, trochu mě to vyhodí z rytmu, ale…. začnu zase nabírat rychlost a ejhle… zadřou se mi plavky do zadku… a já sedím a nejede to, dokud si ty plavky zase nesrovnám a pak…. nádhera…. pořádný sešup… toto frčí …. než třeba přijde další zatáčka 🙂

Ivana Mutinová

Miluji život a baví mě užívat si ho plnými doušky. Mým posláním je pomáhat dospělým i dětem nalézt příčiny jejich zdravotních nebo psychických problémů. Učím je jednoduché techniky a komunikační dovednosti, aby si dokázali poradit s každou životní situaci a uměli přijmout a také zpracovat své emoce. Jsem autorkou eBooku Kurz efektivní komunikace>> a 5 technik, jak nebýt manipulován>>

Zde si můžete přečíst můj příběh>>

Komentáře
  • Naučte se 5 jednoduchých technik, které Vám pomohou zvládnout každodenní manipulace a učiní Váš život zábavnějším.