Početí – to že může mít vliv na agresivitu?!

Blíží se konec školního roku a napětí ve třídách houstne. Vliv na něj má hned několik faktorů. Za chvíli se uzavírají známky, rodiče a učitelé vyvíjí tlak, žáci ztrácejí nervy, venku je hezky a oni jsou zavřeni ve škole, komu by se chtělo učit. Chování žáků začíná být nezvladatelné, někdy hraničí s agresivitou.  Je potřeba s tím něco udělat. A tak jsou rodiče vyzváni, aby chování svého dítěte řešili.

Hledají pomoc a proto přicházejí ke mně do poradny…

Ve dveřích se objevuje asi desetiletý chlapec s maminkou. Vůbec nevypadá na to, co o něm maminka říká: že dětem nadává, dělá jim naschvály, strká do nich, až to někdy končí rvačkou. A že si s ním už neví rady, protože všechny zákazy a tresty stejně nefungují.

Chlapec se ke všemu přiznává, ale brání se tím, že říká „oni si začínají“. Na to maminka reaguje, že je syn hrozná netýkavka, že se ho všechno hned dotkne.

boys-286179_1280

Poslouchám je a pozoruji…

Nabídnu jim čaj a když jej stavím před chlapce i s cukřenkou, matka mu říká „A neslaď si to zase moc“.

Poté navrhnu chlapci, jestli by souhlasil, že bychom se zeptali přes svalový test, co říká jeho podvědomí, jak bych mu mohla pomoci. On souhlasí, takže se pouštím do testování.

Chlapce i matku překvapilo…

že jeho podvědomí se nechce zbavit agresivity, a že to souvisí s matkou. Ptám se chlapce, co mu na mamce vadí, co dělá nebo říká a jeho to zlobí. Co by to mohlo být?

Oba přemýšlí. Chlapec vyhrkne: „Ona mi nic nedovolí. Všechno mi zakazuje. Musím pořád chodit oblékaný, jak chce ona. A taky s nimi musím jezdit na nákupy a mě se tam nechce.“

Reakce maminky…

„Je to pravda?“ ptám se maminky. „Je, ale přece ho nenechám chodit jen v tričku, jemu je pořád horko, ale venku není ještě tak teplo…“ „Dobře, takže když mu často něco přikazujete nebo zakazujete, tak jak na to reaguje?“ –  „Vzteká se a nechce poslechnout.“

„A když se zamyslíte nad tím, co po něm vyžadujete, jsou všechny tyto věci důležité nebo některé jsou méně důležité a nemusela byste je vůbec řešit?“ –  „Hmm, možná by to šlo.“ „A mohla byste některá rozhodnutí nechat na něm? Potřebuje se naučit být zodpovědný za své činy?!“ –  „Budu o tom přemýšlet.“

Bavíme se s maminkou, jak jsou důležitá slova a slovní spojení, která používá. Pokud chlapci často říká, co má a nemá dělat, začíná být podrážděný a jeho agresivita se musí někde projevit. Ještě chvíli řešíme, které komunikační techniky jsou vhodnější než příkazy a zákazy a maminka vypadá, že jí hodně věcí dochází.

Výborně!

To je důležité. Aby nastala v přítomnosti změna u chlapce, musí mu v tom pomoc i okolí. A maminka je velmi vnímavá a chce synovi pomoci.

Tak a teď se zkusíme zeptat…

jestli je v podvědomí ještě nějaký blok z minulosti. Testuji a bez meškání nás to pouští do početí. Ptám se, jestli byl chtěné dítě. „Ano, byl.“ Ptám se, jestli chtěli holčičku. „Ne, bylo jim to jedno.“

Dobře. Nic z toho, co obvykle způsobuje podvědomé bloky se neukazuje, budeme se muset do toho „podívat“. Chlapec sedí v křesle a tak mu vysvětlím, že si teď na chvíli zavře oči a bude si představovat své početí.

sperm-956482_1920

Početí – zárodek agrese?

Má si představit vajíčko – takovou kuličku a spermie – žížalky, které se k němu blíží a snaží se do vajíčka dostat. Chlapec se rychle do své představy vžil a tak se začínám ptát:

„Vidíš to vajíčko?“ – „Ano.“

„A jsou tam i ty žížalky?“ – „Ano, je jich hodně.“

„A co dělají?“ – „Buší do toho vajíčka.“

„A co vajíčko na to?“ – „Nelíbí se mu to. Je naštvané.“

„Kdyby vajíčko umělo mluvit, co by řeklo?“ –  „Přestaňte už!“

Chvíli jej nechám tuto větu říkat, aby si uvědomil pocit, který v něm tato věta vyvolává. Potom položím otázku:

„Připomíná ti to něco tady v přítomnosti?“ –  “ Ano. Třeba ve škole, když mě otravují děcka nebo mamka, když pořád něco chce.“

Obraz se začíná měnit. Už je tam jen jedna spermie. Dostává se do vajíčka.

Vajíčko zpočátku není nadšené, spermie v něm mu vadí. Řeknu chlapci, aby si spermie s vajíčkem promluvila. Spermie vajíčku vysvětlila, že jeden bez druhého se neobejdou, takže vajíčko se nakonec uklidnilo a přijalo to.

Uf, dobrá práce…

Program: “ Všichni do mě jedou, tak já jim to musím vrátit!“ se chlapci podařilo rozpustit.

Podvědomí komunikuje přes „obrazy“…

To, co nám podvědomí v obrazech ukázalo, bylo důležité. Tady, v početí vznikl program, který ovlivňoval chování chlapce v přítomnosti. Teď ještě ale není úplně vyhráno. Přichází další důležitá etapa. Provést tu změnu i ve vědomé rovině.

Fajn, vyzkoušíme si, jak budeš reagovat…

Domluvím se s chlapcem, že si zahrajeme scénku ze třídy. Já budu spolužák, který ho chce vyprovokovat a on se bude snažit reagovat jinak, než je zvyklý. Hraju spolužáka. Jdu kolem něho, drcnu do něj, spustím příval ne příliš příjemných slov. U toho sleduji chlapcovy reakce.

V první chvíli to s ním škubne, jakoby chtěl vystartovat, ale opanuje se, otočí se a odchází.

A víte co?

Dokonce i jeho tělo chtělo s ním na změně spolupracovat!

Dochází mi, že když jsem k němu přišla, tak vlastně podvědomě měl ruce za zády a držel si je. Úžasné!

Všechno jsme spolu probrali. Přehráli jsme si možnosti, jak reagovat v různých situacích a co může udělat pro to, aby byl klidnější. Také maminka souhlasila, že u sebe začne pracovat na změně svých neefektivních komunikačních technik vůči synovi.

Chlapec s maminkou odchází…

Je na něm vidět uvolnění a má jiskru v oku. Říkám tomu odhodlání. Bude ho potřebovat, protože teď je to na něm, co se všemi těmi informacemi udělá. Držím mu palce. Je to prima kluk:)

Ivana Mutinová

Miluji život a baví mě užívat si ho plnými doušky. Mým posláním je pomáhat dospělým i dětem nalézt příčiny jejich zdravotních nebo psychických problémů. Učím je jednoduché techniky a komunikační dovednosti, aby si dokázali poradit s každou životní situaci a uměli přijmout a také zpracovat své emoce. Jsem autorkou eBooku Kurz efektivní komunikace>> a 5 technik, jak nebýt manipulován>>

Zde si můžete přečíst můj příběh>>

Komentáře
  • Naučte se 5 jednoduchých technik, které Vám pomohou zvládnout každodenní manipulace a učiní Váš život zábavnějším.